Hadí svět

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

O nich

O hadech

Hadi ( Serpentes )

°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Hadi fascinují lidstvo už od pradávna. V mnoha kulturách byli dokonce uctíváni jako božstvo. Některé národy považují hady za lahůdku a kvůli masu nebo i kůži je bezohledně loví. V dnešní přetechnizované době, kdy člověk pomalu ztrácí kontakt s přírodou, chtějí někteří chovatelé mít doma právě hada.

Hadi jsou vývojově nejmladší skupinou plazů. Naší planetu obývají už od konce druhohor. Patří sem asi 2 700 druhů. Logika zoologického systému přinesla, že hadi bezprostředně navazují na ještěry. Tvoří podřád (Ophidia, syn. Serpentes) řádu šupinatí (Squamata). Tělo je celé pokryté šupinami. Hadi nemají schopnost vytvářet si vlastní tělesnou teplotu, proto jsou závislí na teplotě okolí. Některé druhy dorůstají do délky pouze několika málo centimetrů, jiné, jako např. krajta mřížkovaná, nebo  anakonda velká mohou dosáhnout až devítimetrové délky a okolo 200 kg hmotnosti. Jen o málo menší je také často chovaná krajta tygrovitá, nebo krajta písmenková. Jejich nejnápadnějším znakem je úplná ztráta končetin -  jedinou výjimkou jsou hroznýšovití a někteří primitivní hadi, kteří mají zachovány zbytky pánve a nepatrné náznaky zadních noh, navenek patrné jako malé drápky po stranách kloaky (viz. Anatomie).

Oční víčka hadů jsou srostlá a tvoří průhlednou blanku. Jak rostou, jednou za čas se zbavují staré a těsné pokožky, kterou svlékají  ( pokud jsou zdraví ) vcelku. Rychle rostoucí mláďata se mohou svlékat 10 - 12 krát za rok, dospělí třeba jen jednou, nebo dvakrát ročně. Hadi nemají vnější zvukovody a proto jsou téměř hluší. Dokáží však dokonale vnímat i sebemenší otřesy půdy. Chřestýšovití a někteří hroznýšovití mají navíc   tepločivné jamky - (Termoreceptory), sloužící ke snadnějšímu vyhledávání kořisti. Obě čelisti spojují pružné a značně roztažitelné vazy, které hadům umožňují pohltit kořist i větší než je jejich hlava.  Jazyk hadů je orgánem hmatu, čichu i chuti - (Jakobsonův orgán). Jazyk je tenký, rozeklaný a dosti daleko vytažitelný.

Většina hadů má vyvinutý pouze pravý plicní lalok, levý je buď zakrnělý, nebo zcela chybí. Pouze u hroznýšovitých  (Boidae) jsou obě plíce téměř stejně velké. Pohybovými orgány hadů jsou žebra, kterých je neskutečný počet - sto osmdesát až čtyři sta třicet pět párů. Naopak došlo k úplné redukci hrudní kosti a žebra tak končí volně ve svalech. Rychlé plazení hadů umožňují velké, příčné břišní štítky, které se opírají o nerovnosti terénu. Zuby hadů narůstají na čelistech i na horních patrových kostech. Někteří mají zuby jedové, napojené na jedové žlázy. Zvláštním znakem stavby lebky u  hadů je pohyblivé připojení dolní čelisti k lebečním kostem.

S hady se můžeme setkat  v nejrozmanitějším prostředí - v pouštích i stepích, v lesích, pralesích i v křovinách, pod povrchem země i ve vodě. Kromě chladných arktických končin a hlubin oceánů ovládli téměř celou planetu. Proto jsou druhy pro chov v zajetí vhodné a druhy, které je chovat  téměř  vyloučeno. Hadi se vyvinuli do mnoha druhů. Ty se liší jak svými nároky na prostředí, tak i svojí velikostí. Roční životní rytmus plazů je podřízen teplotě okolí a celkovému podnebí. V mírném klimatickém pásmu převažují druhy čilé ve dne, neboť je tepleji než v noci. Plazi mírného pásma upadají během chladného období roku do zimního spánku ( hibernace ). Pouštní plazi přečkávají nesnesitelná denní horka v úkrytu, a ožívají v podvečer, v noci a brzy ráno. 

Kořist uchvacují  živou, buďto ji uškrtí, nebo uštknou jedem. Jedové žlázy (vznikly přeměnou slinných žláz) mají hadi vždy v horní čelisti. Podle odhadu odborníků  je  přibližně z   2 700 druhů hadů rozšířených po celém světě jen asi 20% jedovatých. Přesto každoročně umírá na světě průměrně 30 000 lidí na hadí uštknutí. Z toho kolem 10 000 lidí jen v Indii. Chovem jedovatých hadů v zajetí by se proto měla zabývat pouze specializovaná pracoviště, nebo odborníci s letitou praxí. Od 1. května 1996 platí vyhláška (vydaná ministerstvem zemědělství) stanovující nebezpečné druhy zvířat,  podle níž  každý v zajetí chovaný jedovatý had a had dorůstající více než 3 metry podléhá registraci a jeho chov bez povolení je trestný !!! Chov těchto zvířat povoluje na základě vyplněné žádosti příslušná veterinární správa.

Nebezpeční však dokážou být i některé druhy nejedovaté, např. hroznýšovití (Boidae). Dospělí jedinci několika druhů mohou ovinutím a pevným stiskem usmrtit i člověka. V obchodech se prodávají většinou mláďata velkých hadů. Měli bychom si dobře rozmyslet jejich chov. Ta za několik málo let zmohutní a přerostou naše možnosti. Stanou se z nich několik metrů dlouzí a mnoho kilogramů vážící hadi, kteří vyžadují obrovská terária, velkou potravu (morčata, kuřata, králíky), kterou jim jen těžko můžeme v dostatečném množství zajistit. I když např. hroznýši královští jsou většinou klidní a mírumilovní, najdou se jedinci (zvláště u velkých druhů krajt) kteří zůstanou kousaví a útoční a při jejich velikosti jsou potom vysloveně nebezpeční. Pokud takoví hadi z terária uprchnou, vystavuje se jejich majitel nebezpečí právního postihu, pokud u spolubydlících vzniknou oprávněné obavy o svoje bezpečí. Při koupi hada si ověřte, zda se nejedná o chráněný, či ohrožený druh. V tom případě vám musí být vystaveno osvědčení CITES, které bude sloužit jako doklad o legálním držení zvířete.

Pro chov v teráriích existuje celá řada hadů nejedovatých a menších rozměrů, třeba velice krásná a nenáročná, americká užovka červená  z čeledi užovkovitých (Colubridae). Hadi této čeledi se chovají nejčastěji, a jsou zároveň  nejpočetnější čeledí podřádu hadů. ( Asi 2 000 druhů ). Také hroznýšovití mají dost druhů vhodných pro chov v zajetí, nedorůstajících do gigantických rozměrů, třeba krajta královská, krajta pestrá, či některé druhy hroznýšů.


Zdroj:http://www.volny.cz/richardhorcic/

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.